Počítadlo

TOPlist

Spolupracujeme

ShoutBoard

MEGArecenze

Army of Two

Armáda nikoliv jednoho muže, ale dvou. Protože jak všichni dobře víme, v tomhle počtu se to lépe táhne. V případě dua žoldáků pracujícího ve službách privátní vojenské organizace uvedené rčení platí dvojnásob, neboť celá hra je na jejich vzájemné součinnosti přímo založena. Veškeré dění můžete s kamarádem prožít ve dvou hráčích, buď přes internet nebo ve split-screenu na rozdělené obrazovce. Ať takto či v singleplayeru, u obojího pocítíte záměr tvůrců nabídnout něco víc, než jen další third-person střílečku v řadě. Podtext taktické akce, kde pomocí několika povelů dirigujete svého parťáka na place, dodává hraní na přitažlivosti.
 Dva v tom
Příběh, odvyprávěný pomocí FMV sekvencí kolísavé kvality podtrhuje atmosféru, stejně jako dvojice ústředních protagonistů, kteří se občas snaží tohle arkádové střílení příjemně zlehčit. Ať již skrze časté dialogy nebo různé legrácky. Interaktivita herní scény sice není bůhvíjaká, ale na příkladu příležitostně pohozeného policejního štítu (či nějaké jeho alternativy, jako jsou dveře od vraku auta :) dokresluje snahu tvůrců o maximální využití kooperace obou postav. Tahle participace vyjma střílení obnáší také společné akce - násilné otevírání dveří či momenty jak vystřižené z multiplayeru Splinter Cell, kdy se právě společnými silami dostáváte přes nějakou příliš vysokou překážku (jeden druhého vysadí, tento mu pak podává ruku a vytahuje jej nahoru apod.).



Parádní jsou nesmírně detailně vymodelované postavy obou hlavních protagonistů, u nichž na první pohled poznáte každičkou modifikaci jejich zbraňového arzenálu. Uvěřitelné rozpohybování všech zúčastněných dále přispívá k celkově dobrému dojmu z  akce, během níž se nadějete i vítaných zpestření děje. Sem patří pár minut ve vzduchu s padákem a nebo jízda na obojživelném vozidle, s nímž se angažujete především ve vodě. Jeden ho řídí a druhý obsluhuje kulometnou věž.

 Přicmrndávačem nebo užitečným pomocníkem?
Někdy se jeden hrdina ujme role jakéhosi nosiče štítu, zatímco druhý zpoza štítu likviduje nepřítele. Samozřejmě za obezřetného postupu vpřed, přičemž štít má svou jasně viditelnou výdrž, která vás limituje v jeho zneužití. Zneužít naproti tomu lze vašeho parťáka, který v singleplayeru může většinu práce odřít za vás, to když mu dáte některý z inteligentně navržených pokynů. Na scéně se tedy vždy pohybujete ve dvou, přičemž jednoho aktéra ovládáte přímo, druhého pak právě skrze ony příkazy.

Kolegu můžete vybídnout pro postup vpřed, ke stáhnutí se, resp. připojení se k vaší maličkosti, či setrvání na místě - a všechno uvedené ve dvou stupních agresivity. I s tímhle se však dají provádět skutečné divy! Pokud jste např. v módu, kdy vás váš parťák v těsné blízkosti následuje, můžete si zvýšením jeho agresivity usnadnit život, neboť tento vám bude velice účinně a aktivně krýt zadek. Což je na otevřeném bitevním kolbišti, kde mnohdy nejsou jasně vymezené zákopové linie, resp. postavení vašeho týmu a nepřátel se dost často prolíná, mimořádně užitečná věc. Army of Two je prostě a hlavně o efektivní spolupráci.


Pravda, párkrát jsem byl svědkem aktivity, za níž bych svého kolegu ve zbrani nepochválil, ale při přímém srovnání s běžně nabízenou herní AI patří Army of Two k tomu výrazně lepšímu, co dnes najdete na trhu. To se koneckonců týká i vašich protivníků, kteří se snaží nedat svou kůži lacino. Především se účinně kryjí a přitom přebíhají z místa na místo, aby vám co nejvíce zkomplikovali případný odstřel, k němuž se eventuálně vytasíte s puškou odstřelovačkou. Což vede k upozornění, že máte k dispozici hned tři zbraně naráz, plus granáty, u nichž uznale kvituji jasně čitelný indikátor dráhy letu a dopadu.

 Ovládání brzy přejde do krve
V rejstříku pohybových dovedností naleznete chůzi, běh i opatrný postup v přikrčení (hodí pro účinné krytí za nejrůznějšími překážkami, díky kterým časté přestřelky evokují Gears of War či Uncharted). Pak je tu kotoul, dále rychlý skluz (dostane vás k nejbližšímu objektu, za nímž se dá efektivně krýt) a vylezení na nějakou vyšší plošinku. Jelikož je ke všem dalším činnostem vymezeno jedno jediné tlačítko, někdy se můžete nadít situace, že vámi ovládaný borec neudělá přesně to, co čekáte.

Nicméně nečekané vystavení se na odiv nepřátelské palbě nemívá fatální následky, protože v případě těžšího dechu se stačí stáhnout někam do bezpečí a zranění, jak se stalo trendem, rozdýchat. Dokonce i v případě, že padnete, ještě není nic ztraceno. Váš parťák se totiž promptně přiřítí na scénu, odtáhne vás do bezpečí (během čehož navíc můžete pálit po nepříteli a krýt tak ústup) a následně postaví zpátky na nohy. Zmínit také musím speciální navigaci umožňující lépe se orientovat v daném levelu - jak co se týče možné interakce, tak cesty dál.


 Aggrometr
Ačkoliv jsou mise striktně lineární, poměrně často vás interiérové, jakož i exteriérové koridory vyplivnou na nějaké větší prostranství, kde je konfrontace rázem výrazně zajímavější a také náročnější. I kvůli časté generaci nepřátelských sil, která v některých momentech připomíná zaseklou gramofonovou desku. Nicméně jak už bývá nepsaným pravidlem, oponenti nemají ani zdaleka takovou resistenci co vaše dvoučlenná parta, navlečená do strašidelných masek a postupně stále silnější zbroje. Pravidelně přikvačí na scénu soupeř s výrazně větší odolností a útočnou silou, leč jeho přítomnost je pouze indikátorem zpomalení jinak hektického tempa akce.

Klíčovou roli tu hraje tzv. parametr Aggro. Jde o to, že jeden z hlavních hrdinů na sebe upoutá pozornost nepřítele, kterážto je po dosažení určitého stupně natolik silná, že nepřátelští vojáci toho druhého posléze zcela ignorují. Takže přichází jedinečná příležitost pro rychlý útok zboku, pro výpad ze zálohy, kde je vedle střílení pamatováno i na ultimátní atak tváří v tvář.

 Způsoby boje
Častá konfrontace se stále početnějšími zástupy nepřátelských vojáků nabízí několik modelů střelby. Buď za nějakou nižší překážkou, kdy můžete přes její nevysoký horizont relativně bezpečně opětovat palbu, aniž byste se přitom odkrývali. Nebo se lze vyklonit např. zpoza zdi s kamerou automaticky se přepínající za to které rameno (ne vždy to však funguje tak, jak by mělo) pro lepší zacílení potenciálních hrozeb. Nechybí ani hurá styl á la Quake, kde se ponejvíce musíte spolehnout na své hbité prsty. A nakonec mód precizní střelby, v němž se kamera přiblíží k postavě, její pohyb je pak o poznání pomalejší, ale zlepší se náměr a snáze se dají rozdělovat headshoty.


Na Army of Two se opravdu moc hezky dívá. Mám na mysli grafickou prezentaci a povědomí, že se tady podíváte do tematicky různých koutů světa, takže vám prostředí hned tak nezevšední. Navíc, čehož si z hlediska designu vážně cením, není obraz vždycky tak účelově rozbit na spoustu objektů určených primárně pro krytí jako je tomu právě v Gears of War či Uncharted, neboli zdejší scenérie působí mnohem přirozenějším a ucelenějším dojmem.

Negativně nicméně nahlížím na skutečnost, že zaměřovací kříž není řešen zcela ideálně a leckdy jsem, v prudkém víru boje (kdy mne okupovala palba a obraz byl díky tomu poněkud nestálý) ztrácel povědomí o jeho umístění. Nemluvě o situacích, kdy mi ve výhledu překáželo vlastní tělo a nebo parťák, co mne právě odtahoval do bezpečí poté, co se o mne otřela smrt. V tomto kontextu připomínám, že tvůrci z nějakého důvodu zapomněli na eventualitu vycentrování third-person kamery, kterou si tak skrze pravý analog musíte neustále rovnat.

 Do zbraně!
Motivací k případnému opakování hraní již dokončených misí je možnost vydělat nějaké ty peníze navíc a tyto následně utratit v shopu za lepší zbraně nebo jejich upgrade. Vedle standardních vojenských kvérů se tu vyskytují i pekelně drahé, ale po čertech přitažlivé bonusy, jako je např. rotační kulomet, spadající pod volbu primární zbraně. Na postu té sekundární mohou být pak různě průrazné pistole nebo jejich rychlopalné varianty (škorpión).


A nakonec tu je puška odstřelovačka v mnoha pěkných typových odstínech, přičemž rozdíl může být i ve výrazně lepším zoomu. Vedle anoncovaných upgradů, které vylepšují statistiky účinnosti a přesnosti střelby, je k dispozici i pár modifikací, kam spadá alternativa přimontovat si na automat granátomet.

 Skripty na mírně repetitivní střelnici
Třebaže je zdejší dění místy opravdu hektické, správně zvolenou taktikou boje můžete vyváznout i z té nejhorší šlamastyky. Navíc existuje dost možností, jak to tady ve výsledku sehrát, což výrazně nahrává znovuhratelnosti. Hra je přese všechno po čase trochu stereotypní a dle prvotní volby obtížnosti může být místy i lehce frustrující. Ale pokud máte nějaký neřešitelný problém, lze od posledního checkpointu snížit obtížnost a nebo se do rozjeté kampaně od posledního checkpointu přihlásit, tentokráte třeba s kamarádem ve zbrani.

Jistě, opět se setkáte se světem poháněném mocným skriptem, kdy se vždy v určitých momentech otevřou pomyslná stavidla, kudy se na scénu přivalí další vlna nepřátel určených k odstřelu. Ano, je to další ryze arkádová střelnice, kde to možná s kvantitou tvůrci přehnali a měli vsadit ještě více na kvalitu. Teď mám na mysli fakt, že po dohrání budete mít na svém kontě tolik zářezů, že by to stačilo na vyhlazení nějakého menšího státu. Koneckonců zázraky nečekejte ani od doby nutné pro dohrání, Army of Two představují další pohodové víkendové povyražení.



Přítomnost online zápolení je jistotou, že vám Army of Two vydrží v mechanice mnohem déle než jeden víkend. Nemohl jsem ho sice osobně vyzkoušet kvůli debugové verzi konzole, ale má nabízet režim versus, ve kterém se dva týmy (každý pochopitelně o dvou členech) snaží dostát svému úkolu, kdy jeden např. musí osvobodit rukojmí a dopravit jej do bezpečí, zatímco druhý se jim v tomto aktu snaží zabránit.

KOOPERATIVNÍ SOUHRA
Jasně nejlepší požitek nabízí Army of Two v kooperativním režimu, kdy vedení parťáka převezme živý hráč. A je celkem jedno, jestli si střihnete spolupráci přes rozdělenou obrazovku, system link, nebo přes internet. Ve všech případech vám vykrystalizuje ryzí akce s takovou mírou taktiky, jakou si sami uděláte. Můžete se sice pustit do protivníka hurá stylem, kdy oba prostě půjdete čelem a vykosíte, co vám přijde pod nos. Jenže hra je navržená tak, že v některých situacích se s tímto přístupem daleko nedostanete. Alfou a omegou je samozřejmě kvalitní krytí, ruku v ruce s rozdělením týmu, obchvatem a účinným využíváním aggra.

Stačí se dohodnout, aby jeden kropil z krytu nepřátele a poutal jejich pozornost. Druhý se jim zatím proplíží za záda a v pohodě dokončí likvidační prácičku. Netřeba ani připomínat daleko větší zábavu při souhře živých hráčů v některých striktně kooperativních činnostech, jako je např. postup za neprůstřelným štítem, nebo dveřmi od auta, kdy jeden drží štít a druhý mu pálí přes rameno. Není totiž nic lepšího, než vypolíčkovat spoluhráče na gauči vedle vás, který štít drží tak nešikovně, že vám protivníci stále postřelují rameno. Vždy je zkrátka zábavnější kooperovat s kolegou z masa a kostí, než s umělým mozkem - i když je jeho inteligence tak dobrá, jako v Army of Two.

Smysluplnějšího využítí se tak dočká i možnost náhledu z kamery na kolegově masce, kdy si můžete navzájem ukazovat důležitá místa v úrovni. Velmi důležitý je vhodný výběr zbraní pro každého z dvojice žoldáků. Tudíž rozdělení týmu pro boj na blízko (brokovnice, samopal) a na dálku (ostřelovačka, kulomet) mnoho práce usnadní a navíc si můžete kdykoli mezi sebou prohazovat zbraně. Samozřejmě, že v živé kooperaci je průchod kampaní o něco jednodušší a hru tak dokončíte ještě dříve než v singlu.

Ovšem to nic nemění na skutečnosti, že Army of Two patří ke špičce dnešní multiplayerové zábavy, protože chytrý design hry nechává vyniknout opravdu hutné kooperaci, která v této podobě není v současntosti vůbec standardem. S přihlédnutím k tomu, že rozumná AI kolegy dokáže udělat výborný zážitek i ze singlu, nerozpakoval bych se za sebe udělit velmi solidních 8/10.


Army of Two two-man trailer


Army of Two back to Iraq cinematic trailer
Žádné komentáře